Mezi nejčastější oční vady patří krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost a astigmatismus. Lidé trpící dalekozrakostí špatně vidí do blízka, zatímco s viděním do dálky problém nemají. Jak tedy život s dalekozrakostí neboli hypermetropií vypadá?
Při této oční vadě se paprsky světla usměrněné čočkou sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Projevuje se špatnou viditelností například při čtení. Většina lidí trpících dalekozrakostí má nejvýše 4–5 dioptrií.
Novorozenci jsou zpravidla „dalekozrací“, protože jejich zrak ještě není plně vyvinut. Akomodace (tzn. proces, při kterém se zvětší zakřivení čočky a je umožněno zaostření blízkých předmětů) se rozvíjí asi od 4. měsíce života; teprve potom vidí kojenec blízké předměty ostře. Během prvního roku života roste oko a zároveň odeznívá dalekozrakost. Vývoj pozvolna směřuje ke konečné velikosti oka, správné lomivosti čočky i rohovky.
Děti a mladí lidé mají dobrou akomodační schopnost (při zaostřování do dálky a do blízka). Dalekozrakost se proto může poprvé projevit až ve vyšším věku, kdy akomodační schopnost čočky postupně slábne. Příznaky závisí na stupni dalekozrakosti i na věku. Někteří dalekozrací lidé uvádějí, že se rychleji unaví. Nadměrné namáhání oka (kvůli téměř neustálé akomodaci) může způsobit bolesti hlavy, nevolnost, pocity pálení a řezání očí, pocit cizího tělesa v oku, unavené a zarudlé oči. Dalším příznakem je rozmazané vidění. Pokud jsou vám tyto příznaky známé měli byste popřemýšlet o návštěvě očního lékaře, nebo optometristy, který vám změří zrak a případně navrhne vhodnou metodu korekce oční vady.
Normální vidění
Dalekozrakost
